Na ministerstvu existuje tzv. Komise pro výživu malých dětí - všichni členové musejí doložit, že nedostávají žádné dary od výrobců komerčních náhražek. Špatně je i sponzoring lékařských kongresů těmito značkami. Chceme reklamu regulovat v ordinacích lékařů, v nemocnicích. Vzhledem například i ke stoupajícímu věku rodiček je třeba uznat i jejich volbu, když kojit nemohou nebo nechtějí, a neostrakizovat je. Návrh regulace marketingu je momentálně Ministerstvem zdravotnictví předložen Ministerstvu průmyslu a obchodu.

Desatero doporučení pro kojení dle WHO:

1. mezinárodní kodex marketingu, neinzerovat výrobce umělého mléka
2. písemná strategie výživy dětí a seznamovat s ní zdravotníky i rodiče
3. systém správy dat z terénu
4. probírat důležitost kojení už s těhotnými ženami a jejich partnery
5. zprostředkovat nepřerušený kontakt kůže na kůži hned po porodu, i po sekcích
6. podporovat při obtížích proškolenými profesionály
7. nedávat novorozenci jiné tekutiny a potraviny než mateřské mléko
8. rooming-in 24/7
9. podporovat matky, aby rozeznaly potřeby novorozence
10. radit ohledně lahviček, saviček, dudlíků
11. koordinované stanovy stran propouštění, včetně indikace návštěvy porodní asistentkou

Aktuálně existuje více sdružení laktačních poradkyň, například laktační liga, Mamila. My bychom chtěli určit i standardy, jak má vypadat laktační poradenství. Další oblast k řešení je sběr a výdej mateřského mléka bankami –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jejich vznik je třeba podpořit. Slouží pak například nedonošeným dětem počas hospitalizace.

Nepříjemné pohledy kolemjdoucích zákon nevyřeší. Pokud by to třeba nějaká instituce zakázala, pak bychom nějaké kroky zvážili. Na ministerstvu ale chceme v rámci projektu Baby Friendly Hospital spustit i informační kampaň o kojení směrem k veřejnosti, pomůže nám s ní WHO. 

Plně kojeno je asi 60 % novorozenců. V půl roce pak cca třetina. To jsou čísla hluboko pod doporučeními WHO, která hovoří o 90 % při propouštění. Ani data od porodnic ale nejsou přesná. Chceme data sbírat při následných prohlídkách u pediatrů (6týdenní, tříměsíční, půlroční prohlídka). Národní informační zdravotnický portál ukazuje dostupná data, jsou ke stažení a jsou zde i statistiky o kojení od jednotlivých porodnic.

Návštěvy porodních asistentek, které kromě poranění a kojení řeší i psychiku, je třeba znovu oživit. Tento směr chceme vměstnat i do vytváření Koncepce péče matku a dítě. Spolupracujeme na ní s Úřadem vlády, připomínkovat se teprve bude.

Další opomíjenou ale zásadní součástí kultury kolem kojení je “ikonografie”. Symbolem novorozence je bohužel místo ženy a prsu spíše lahvička a dudlík. Je to stejné jako jazyk: používáme nesmyslná spojení jako “zdravé kojení”, “přirozené kojení” –⁠⁠⁠⁠⁠⁠  přitom kojení je jen jedno a není třeba jej dál specifikovat. Vlastně ani ve filmech není kojení vidět. Za to lahvičky ano. Čím častěji toto ukážeme, stejně jako porod, kdy žena jen nekřičí vleže na zádech, tím lépe.

Tradiční mýtus je, že se “čeká, až přijde mléko” –⁠⁠⁠⁠⁠⁠  přitom mléko je v prsu od počátku a dítě se může kojit od prvního dne. Většina žen také neslyší, že kojení bolet nemá, naopak jim všichni poví, že kojení na začátku bolet má. Problém, který bolest způspbuje, se neřeší a kojení se někdy z narůstající frustrace ukončí.

Další mýtus je o zásobě živin z bříška a že miminko pít nepotřebuje. 

Velká neinformovanost panuje i kolem bradavek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ není žena, která by kvůli bradavkám nemohla kojit. Lidi nevědí, že jde o přisátí a jeho kvalitu, ne o tvar bradavek. V okamžiku, kdy se dítě začne kojit, bradavka se změní, ať už je plochá, či nikoli. Každé dítě, když se narodí, je ke kojení plně vybaveno a potřebuje jen kontakt kůže na kůži (ten může probíhat kdekoli, ať už doma nebo v porodnici). Dítě po porodu zkrátka patří ženě na hruď a bohužel v porodnicích je toto první překážka.

Žena porodí a má mít dítě u sebe. Dítěti je asi jedno, jaké je světlo, když je v náručí matky. Na začátku dítě leží, pak čichá, plazí se k prsu a potřebují klid, čas a trpělivost.

Nepřekvapivě ze své pozice ženám doporučuji, ať se při problémech a nejistotách obrátí na certifikované laktační poradkyně. Najdou si je třeba na webu Mamily. Ženy mohou využít k uhrazení péče i bonusy zdravotních pojišťoven.

Moje služby nedávno vyhledala i porodní asistentka z porodnice, jež se mi svěřila, že v porodnici se o kojení pořádně nic nenaučila. Souvisí to také s kapacitou zdravotnic a zdravotníků. V provozu šestinedělí je mnohdy těžké si s někým na dvacet minut sednout a ukazovat, vysvětlovat a popovídat si. 

Ale pak tu jednotnost také musí někdo hlídat. Kdo byl v porodnici, ví, že na oddělení šestinedělí každá sestra podává trochu jiné informace. Tuhle zkušenost sdílí opravdu většina žen.

Také by bylo fajn, kdyby porodnice a ordinace dodržovaly Kodex marketingu o komerční výživě a všude nekřičely reklamy na umělé mléko. To se týká i balíčků se vzorečky - krémy jsou v pořádku, ale ta všudypřítomná loga výrobců komerční výživy už ne.

Dle zdravotnického informačního systému (NZIS) se nějakým způsobem kojí kolem půl roku kolem 40 %  dětí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠  liší se Praha (vysoká čísla) a příhraniční periferní regiony (nižší čísla). Nevídáme často starší děti, které se kojí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠  když je dítěti kolem dvou let, kojení je stále normální, patří do vztahu matky a dítěte. Ženy se bohužel s kojením staršího dítěte ostýchají a schovávají. 

Hláška “dělá si z tebe dudlík” je častým předsudkem. Kojení přitom není jen o potravě, ale i o blízkosti a naplňování jiných potřeb. Symbolem mateřství bohužel bývá ten dudlík, nikoli sama žena a její prsa. Když dítě spí na prsu, řeší lidi proč a co je špatně, zatímco když spí s dudlíkem v kočárku, všichni se radují, jak krásně spinká. To je potřeba obrátit.