Porody doma a porodní centra

Porody doma a porodní centra

Porody doma a porodní centra

"Ženy touží po přirozeném porodu, alespoň tedy většina. Chtějí se cítit respektovány a chtějí samozřejmě, aby byly zdravé ony i dítě. A zda se jim toto přání daří plnit? V Česku je 88 porodnic a myslím, že všichni vnímáme postupnou změnu. Troufám si říct, že se ve většině porodnic se alespoň snaží tato přání plnit. Stoupá zájem o porody bez medikace, čím dál častěji přicházejí ženy s porodními plány. Dřív v nich šlo o to, aby se doktor představil a pozdravil je, dnes jsou velice konkrétně uvedeny detaily ohledně bondingu, medikace či zákroků, které si ženy nepřejí." MUDr. Ondřej Šimetka

Ondřej Šimetka

Rozhovor na téma Porodní centra
Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky ve Fakultní nemocnici v Ostravě, senátor

Andrea Němcová

Rozhovor na téma Porod doma
Finanční analytička, která se rozhodla rodit doma. Matka jednoho syna.

Porodní centra - názor odborníka:

Ondřej Šimetka

Ženy touží po přirozeném porodu, alespoň tedy většina. Chtějí se cítit respektovány a chtějí samozřejmě, aby byly zdravé ony i dítě. A zda se jim toto přání daří plnit? V Česku je 88 porodnic a myslím, že všichni vnímáme postupnou změnu. Troufám si říct, že se ve většině porodnic se alespoň snaží tato přání plnit.

Stoupá zájem o porody bez medikace, čím dál častěji přicházejí ženy s porodními plány. Dřív v nich šlo o to, aby se doktor představil a pozdravil je, dnes jsou velice konkrétně uvedeny detaily ohledně bondingu, medikace či zákroků, které si ženy nepřejí.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Domácí porody: legitimní volba

Domácí porody jsou v Evropě stále okrajové, průměr je cca 1-1,5 %. Výjimkou je Holandsko, kde rodilo doma před dvaceti lety 30 % žen, dnes 14 %, což je ale velký nadprůměr. V Česku za současných podmínek systému nejde domácí porod považovat za bezpečnou volbu. A je to proto, že činnost PA u porodu doma není legální a jsme v Evropě výjimkou. 

I transfery do porodnic v případě obtíží jsou stále problematické. Chybí vůle toto měnit. Pro mě je tento hon na ženy, co rodí doma, a cílené ukazování negativních případů nepochopitelný. Je ostudou ČR, že to ženám jako legitimní volbu neumožňuje. 

Změnit se musí systémové nastavení i společenské naladění. Tvrdé ukazatele jako nízká úmrtnost žen i dětí ukazují, že je Česko na špičce. Když se ale na porod podíváme z psychosociálního pohledu, je to méně slavné. My to totiž ani neměříme, neptáme se žen. Začínají se objevovat studie o ženách, co rodí doma, nebo Národní ústav duševního zdraví zkoumá stav ženské psychiky po porodu. A výsledky jsou nevalné: až 20 % žen má po porodu psychické potíže, nevědí navíc, s kým je řešit a stydí se za ně. Psychologická složka porodu by nás přitom měla zajímat zrovna tak jako fyzická. 

Problém v Česku je i šestinedělí. Ženy po rutinně provedených zákrocích mívají, musí se hojit fyzicky. Určitě by v tomto pomohly alespoň tři domácí návštěvy porodní asistentky. V Evropě jsou různé praktiky, ale běžný je nárok na různý počet návštěv v rámci pojištění.

PA může pomoci v domácnosti, zkontrolovat jizvu, hráz. 

Porodní centra a domy: chybějící mezičlánek

Určitý mezičlánek mezi porodnicí a domácím porodem je porodní dům nebo porodní centrum, kde mají nízkorizikové rodičky na starost porodní asistentky. V Česku je ale přes roky snah a kampaní stále nemáme.

Za předchozího ministra zdravotnictví byla taková centra i ve strategii. Měla to být zařízení při porodnicích, kdy je žena pouze přesunuta přes chodbu do porodnice v případě potíží. Realizace je ale těžká - vyžaduje investice i změnu myšlení a oddělené provozy obou zařízení. Nefunguje totiž mísení personálu. U porodních center je třeba jiný koncept: soustředění na jednu ženu, klid a méně invazivní přístup. 

Máme v ČR také zatím málo porodních asistentek mimo porodnice. Mají u nás špatné podmínky. To by se muselo změnit zároveň s tím.

Někdy pomůžou i malé změny v provozu

Za námi do Ostravy často jezdí za péčí i pacientky z Prahy, kde by prý podobnou péči nedostaly. Stačí jim většinou partnerská komunikace a naslouchání.

Jsou to třeba ženy po císaři, co si přejí porodit vaginálně. Nebo ženy, co se chystají na sekci, ale chtějí prožít alespoň pár kontrakcí, které jsou, jak ukazují výzkumy, pro zdraví miminka i ženy docela zásadní. Jezdí k nám také za bondingem u císařského řezu, kde je partner celou dobu zákroku u ženy a miminko jde k mamince na hrudník hned po vyjmutí z dělohy. Celá rodina je pak spolu i na pooperačním pokoji jsou společně všichni tři. Ten pokoj je k tomu vybavený. Jsou to vlastně organizační věci, které se dají poměrně snadno zajistit.

Lékařem za hranicemi

Roky jsem pracoval na misích v Asii a Africe. V Libérii, Východním Timoru, jezdil jsem s holandskou pobočkou Lékařů bez hranic. S holandskými PA jsem hovořil hodiny o systému péče, to mě hodně ovlivnilo.

A viděl jsem různé věci. Třeba v roce 1999 ve Východním Timoru byla obří úmrtnost matek. Dnes již klesla o 80 %. Viděl jsem tehdy z první ruky, jak může porod dopadnout.

Spolupráce s porodními asistentkami na misích byla klíčová. PA je vzdělaná žena, která má mít právo samostatně vykonávat svou činnost. Mám k nim velký respekt. Ty v českých porodnicích ale pracují jinak, než ve světě. Vlastně spíše jako asistentky lékaře. Francouzština či angličtina pro ně mají uctivější termíny: sage femme, čili moudrá žena, nebo midwife. Pracují především pro ženy, ne pro lékaře. 

Stává se, že mi ženy dokonce říkají “Vy jste mě rodil”. Před deseti lety by mi to ještě přišlo normální, ale dnes už rozhodně ne. Rodí zásadně žena s podporou okolí.

Trendy u nás i ve světě

Počet sekcí je v Česku stabilizovaný a žádostí o ni je stále méně. Jsou ale země jako Rumunsko, Egypt nebo Brazílie, kde je i více než 50 % císařských řezů, což je šílené.

V Číně politika jednoho dítěte vedla k tomu, že rovnou prováděli císařské řezy skoro všem, protože měly ženy jen jednu “šanci na dítě”. Zvláště bohaté provincie na východním pobřeží vykazovaly 80-90 %. Demograficky klesaly, chybí jim teď dívky, protože prováděli selekci pohlaví. Dnes se snaží podporovat rodiny, aby měly více dětí, ale ženy již nechtějí: bojí se jizev na děloze a zvyky si na normu jednoho dítěte.

Často se argumentuje tím, že se v populaci vyskytují trendy, které přirozený porod komplikují. Je to samozřejmě obezita na vzestupu nebo zvyšující se věk prvorodiček, který je téměř 31 let. Z biologického hlediska je přitom doporučené mít dítě mezi 20. a 25. rokem života. Pokud první těhotenství a porod proběhne v tomto věku, v dalších těhotenstvích má méně rizik. Naopak první porod císařským řezem znamená rostoucí riziko pro další těhotenství a porody. I přes tyto komplikace, se u nás vyvíjí porodnictví správným směrem, i když to jde pomalu. 

PODCASTY

Celé téma si můžete poslechnout v podcastu spojujícím oba pohledy na věc a některé další zajímavosti. Snad vás naše nové propracovanější audio bude bavit!

Porody domy - zkušenost jedné z vás:

Andrea Němcová

Finanční analytička, která se rozhodla rodit doma. Matka jednoho syna.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
Má rodina není nijak esoterická, naopak se u nás vše řešilo velice medicínsky. Moje maminka je totiž zdravotní sestra. Změna v mém myšlení stran porodu poprvé nastala, když jsem pracovala v USA na univerzitě. Potkala jsem tam profesora, jehož žena rodila doma. Tehdy jsem její volbu nechápala, ale byla pro mě prvním semínkem úvah o domácím porodu. A v Česku jsem pak potkávala velice “nebatikované” vzdělané ženy, které se rozhodly stejně.
Andrea Němcová

Zkušenost s přirozenou kapacitou těla

Poprvé jsem otěhotněla a o miminko jsme v 11. týdnu přišli, byl to zamlklý potrat. Moje gynekoložka mi rovnou vypsala žádanku na kyretáž. Já jsem ale nechtěla narkózu a rychlé řešení.

Našla jsem si proto praxi ze zahraničí a zjistila jsem, že má žena na výběr mezi kyretou (s možností místní anestezie), tabletkou či přirozenou cestou v podobě vyčkávání. Proto jsem se rozhodla zvolit si svou cestu a vyčkat na reakci těla.

Paní doktorka mi na mou volbu řekla jen, že je to moje věc a dál mě nepodpořila. Jen mi dala algifen, kdyby to prý hodně bolelo. Na přirozený potrat jsme pak čekali dost dlouho. Udělali jsme si ale mezitím rituál, pustili miminku po vodě lodičku, napsali mu a rozloučili se.

Z fyzického hlediska byl ten porod náročný a bolestivý, šlo asi o deset hodin kontrakcí. Miminko jsme pak sami pohřbili. Pro mě to byla ukázka toho, že to tělo normálně zafunguje. Všichni mě přitom od přirozeného potratu odrazovali, hrozili mi záněty apod.

Péče porodní asistentky a rozhodnutí rodit doma

Podruhé jsem otěhotněla téměř hned poté. Od druhého trimestru jsem kromě gynekoložky chodila i k porodní asistentce. Hradila jsem si ji sama. Není to malá částka a v Česku s placením bohužel nepomůže pojišťovna.

Četla jsem si taky hodně knih o přirozeném porodu a mateřství a bylo mi stále jasnější, že chci rodit doma. Partner mě v tom podporoval i díky tomu, že kolem nás byly relativně blízké rodiny, kde domácí porod proběhl. Náš kamarád o tom zážitku moc hezky mluvil. Před porodem jsme absolvovali různé kurzy, půjčili jsme si porodní bazének, k porodu připravili podložky a prostěradla. Moje PA svoje nástroje a pomůcky měly, takže jsme nic speciálního nepořizovali.

Žádné kontraindikace k domácímu porodu jsme neměli. U screeningu v druhém trimestru se sice objevila nízko uložená placenta, ale ultrazvuk ve 36. týdnu ukázal, že je to v pořádku.

Porod: podpora ze všech stran

Měla jsem za sebou kurz hypnoporodu, kde i můj muž dostal informace, jak mi může ulevit, jaká je jeho role. Pomohlo mi i polohování, pomáhala mi PA, byla jsem do nich různě zaklesnutá.

Kontrakce se rozjely večer, dala jsem si vanu, intenzita postupně rostla. Napsala jsem PA, že se možná něco děje. Pak partner měřil kontrakce a psal jim už on. V jednu chvíli jsme je zavolali. Přijela nejdřív jedna, po dalších třech hodinách další. Za nějaký čas mi nabídly i vaginální vyšetření a já jsme s ním souhlasila. Ale nechtěla jsem se nechat znervóznit nějakým nízkým číslem tak jsem jim řekla, ať mi žádné centimetry neříkají. Otevřená jsem ale podle nich byla už dost, to jsem poznala. I přesto to trvalo ještě dlouho. Možná i proto, že jsem jakoby kus odpovědnosti přenechala jim.

A jak jsem pracovala s bolestí? Měla jsem za sebou kurz hypnoporodu, kde i můj muž dostal informace, jak mi může ulevit, jaká je jeho role. Pomohlo mi i polohování, pomáhala mi PA, byla jsem do nich různě zaklesnutá. Narodil se nám zdravý chlapeček a já jsem začala hodně krvácet. Věděla jsem, že ta možnost kvůli nížeji uložené placentě existuje a že je zde i varianta odjezdu do porodnice, k Apolináři to máme ostatně hodně blízko. Dostala jsem od PA oxytocin do svalu, pak do žíly, ale nic nepomohlo. Krvácení ustalo až po podání kanyly s dalším preparátem.

Porod v porodnici? NE

Neumím si představit zažít porod v porodnici - to množství lidí kolem mě, směny, zákroky a vaginální kontroly centimetrů.

Po porodu jsem byla sice hodně vysílená, ale díky domácím podmínkám jsme mohli být pořád spolu. V porodnici by nás skoro určitě oddělili. První dny byly hodně těžké: já jsem nedokázala vůbec vstát a náš chlapeček hodně plakal a chrčel, jak se nalokal plodové vody. První proplakanou noc hned přijela jedna PA zpět za námi, byla to velká psychická podpora. Pak jezdily denně ještě pár dnů.

Přinášíme vám osobní svědectví i odborné pohledy, které jsou nejen informativní a obohacující, ale taky podpůrné. Protože je fajn si někdy připomenout, že v tom nejsme samy. 

REPRODUKTOR

Témata dalších rozhovorů

Endometrióza

Diagnostika, možnosti léčby na míru a prevence
MUDr. Jan Kümmel a Misha Lebeda

IVF a asistovaná reprodukce

Inseminace, IVF, stimulace cyklu.
MUDr. Štěpán Machač a Ivana Bojtošová.

Hysterektomie

Život bez dělohy, operace a následná léčba
MUDr. Karel Fousek a Eva Skalická

Ztráta miminka

Samovolný potrat, interrupce
PhDr. Lucie Lebdušková a Klára Svobodová

Porodnické násilí

Neinformování, nerespektování přání, vyhrožování
Anna Štefanidesová a Anna Neumanová

První menstruace, menarché

První návštěva u gynekologa
Kamila Němečková a Barbora Chvátalová
březen 2024

Porody doma a porodní centra

Porodní domy, porodní asistenky a domác porody
MUDr. Ondřej Šimetka a Andrea Němcová
duben 2024

Bonusový rozhovor

Klára Šimáčková Laurenčíková
Rozhovor se zmocněnkyní vlády pro lidská práva.
duben 2024

Sexualita v mateřství

Sexuální spokojenost žen s malými dětmi
Mgr. Kristina Zemánková a Lilia Khousnoutdinova
květen 2024

Kojení

Laktační poradenství, podpora kojení v rámci systému zdravotní péče ČR
Josef Pavlovic a Julie Slocombe
červen 2024

Antikoncepce

Nehormonální a hormonální antikoncepce, STM
MUDr. Ludmila Lázničková a Adéla Kazdová
červenec 2024