Porodnické násilí

Porodnické násilí

Porodnické násilí

"Násilí na ženách je určitě mocenským nástrojem, mnohdy právě ve vztahu zdravotník-pacient. U nás v Lize lidských práv končí právě i případy porodnického násilí - zejména nerespektování informovaného souhlasu při porodu", říká Anna Štefanidesová, právnička Ligy lidských práv. Porodnické násilí, z anglického termínu “obstetric violence", není jen fyzické, to spíše výjimečně. Dá se sem ale zařadit i vyloženě fyzické zákroky tzv. lege artis, které jsou ale používány rutinně, zbytečně a bez souhlasu. To se týká nástřihů, jejichž rozsah v českých porodnicích se pohybuje od 5 % až do 60 %, kdy je evidentní, že nejsou nutné.

Anna Štefanidesová

Rozhovor na téma Porodnické násilí
Právnička Ligy lidských práv

Anna Neumanová

Rozhovor na téma Porodnické násilí
zpěvačka, máma dvou dětí

Porodnické násilí - názor odborníka:

Mgr. Anna Štefanidesová

Anna Štefanidesová je právnička Ligy lidských práv, zabývá se především zdravotnickým právem se zaměřením na porodnictví.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Nerespektování informovaného souhlasu

Neinformování a nerespektování přání se týká například podání léků, kdy personál prostě oznamuje, jaké léky je nutné podat a nečeká na přání ženy, neptá se. Rutinně se to týká třeba oxytocinu. 

Také sem patří zadržování v porodnici: “nepustíme vás domu, dokud váha miminka nebude xy", nebo “nechcete přeci ohrozit život miminka tím, že odejdete dřív” apod. Často je to manipulace a zastrašování ve jménu zavedených postupů, které ale nemají nic společného s mezinárodními standardy a doporučeními WHO. Problém je, že postupy v porodnicích jsou normovány na rizikové porody. Co se týče standardů v zahraničí nebo WHO, slyšela jsem argument,  že tyto metodiky míří na zaostalejší státy a českého “úspěšného” porodnictví se tudíž netýkají. Skandinávské země (třeba Island) mají ještě nižší novorozeneckou úmrtnost než ČR, ale k tomu ještě provozují porodní domy, staví se otevřeně k domácím porodům, mají méně sekcí a respektují přání ženy. Není to tedy buď a nebo. 

Další častá praxe je nucení do polohy na zádech při druhé době porodní. Nedávno proběhla v televizi reportáž o porodech a úředník z Jihomoravského kraje zde zmiňoval, že ženy musejí rodit dle vyhlášky na porodním lůžku. Nic takového ve vyhlášce samozřejmě není, ale i podobné dezinformace mezi lidmi kolují.

Generační obměna a změna myšlení

Lékaři, kteří u nás stále slouží a vedou oddělení, dělají svou práci často 30 let poměrně stejně a učili se ji vykonávat za socialismu, kdy chyběly veškeré znalosti o důležitosti bondingu či kojení, natož aby bylo respektováno přání rodičky.

Reprodukční práva byla za socialismu takový statek veřejný, dokonce i sňatková politika fungovala úplně jinak. Stále je to krátká doba té společenské změny. 

Stále převažuje takový paternalistický přístup: my víme lépe, co je pro vás dobré. To je zásadní proměnná kromě té socialistické minulosti. Velkým důvodem pro existenci násilí je i to, že během komunismu vymizela původní autonomní role porodní asistentky, která asistovala u porodu ženě, nikoli lékaři. S tím souvisí i absence kontinuální péče jeden na jednoho. Nejdůležitější pro změnu je transformace myšlení, která se postupně propíše do praxe. Informovaný souhlas je třeba perfektně právně upravený už od roku 2012, počítá s partnerským přístupem, ale v praxi vidíme, že to takto nefunguje. 

Jasně daná přání a informovaný doprovod

Když ženy popisují svá traumata z porodu, často litují, že se v tu chvíli nedokázaly bránit.

Generační obměnu sice nejde uspíšit, ale pomáhají jasně předem formulovaná porodní přání, už na poradnách před porodem, ideálně v porodnici, kde bude žena rodit. Zároveň je potřeba asertivní komunikace - tu může obstarat informovaný doprovod jako třeba dula, porodní asistentka nebo partner. I s doprovodem ale někdy komunikace eskaluje.

Zdravotníci obecně nemají v oblasti komunikace s pacienty a při porodu žádná školení, byť je to mnohdy to nejdůležitější. Někteří zdravotníci dokonce ani neuznávají termín porodnické násilí, které jim mylně asociuje pouze fyzickou agresi. 

Co s traumaty?

Existuje zpětná vazba v podobě stížnosti. Je to mimosoudní akt, musí se ze strany porodnice vyřídit do 30 dnů. Žena napíše, v čem jí péče nevyhovovala, může ale poslat i pochvalu. Ta někdy chybí - jediné, co pak zdravotníkům chodí, jsou stížnosti, což je pro ně taky frustrující.

Existuje i nástroj žaloby na ochranu osobnosti. Některé spory, které jí začaly, došly až na ústavní soud. Žádné ale zatím nebyly pro ženu úspěšné. Pokud totiž znalecké posudky řeknou, že takto byl postup ze strany zdravotníků opravdu potřeba, soud ženinu žalobu nepodpoří. A posudky se řídí vnitřními metodikami oboru a daného pracoviště, nikoli mezinárodními standardy péče. Také je možné žádat odškodnění. To se dějem například u té nejotřesnější formy násilí na ženách v oblasti reprodukce, což jsou v Česku nucené sterilizace. Polovina žen, které žádají o odškodnění, byly sterilizovány (většinou po sekci v celkové narkóze) až po roce 1989!

PODCASTY

Celé téma si můžete poslechnout v podcastu spojujícím oba pohledy na věc a některé další zajímavosti. Snad vás naše nové propracovanější audio bude bavit!

Porodnické násilí - zkušenost jedné z vás:

Anna Neumanová

Zpěvačka a maminka dvou dětí. Při porodu prvorozeného dítěte zažila nevyžádaného Hamiltona, nerespektující a neempatický personál, slovní výhružky.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
Moje dva porody byly hodně rozdílné. První byl dost traumatizující, proběhl za covidu, kdy otcové nemohli být u porodu. Bylo mi navíc dvacet a rozhodně jsem se neuměla účinně prosazovat vůči verbální agresi a manipulaci. Moje teta je lékařka a zařídila mi dle jejích slov speciální péči v jedné středočeské porodnici. Z jejího pohledu ta speciální péče ale znamenala něco úplně jiného, než bych si sama představovala.
Anna Neumanová

Nevyžádaný Hamilton

Začalo to už den před porodem, kdy jsem tam byla na prohlídce. Paní doktorka mě vyšetřovala a hodně to bolelo. 

Ptala jsem se, co se děje, byla jsem 40 + 6, a ona mi provedla nevyžádaného Hamiltona. Naprosto bez ptaní. Další den se začaly ozývat poslíčky, pak už to bolelo hodně, tak jsme vyjeli z domova do porodnice. Měli jsme před sebou hodinu cesty. Přijeli jsme ve dvě ráno, řekli, že se něco málo děje, ale řekli, že si mě tam nechají. Musela jsem se rozloučit s přítelem.

Nejste tu přece sama

Za celou noc mě přišli jen dvakrát zkontrolovat, byla jsem tam sama a úplně bez podpory a bolesti byly už velké. Když jsem se zeptala, zda mi někdo pomůže, řekli mi, že tam přece nejsem sama.

Ráno jsem se dozvěděla, že jsem otevřená na tři prsty. Na sále mi nabídli klystýr, to jsem přijala. Tím se kontrakce zintenzivněly. Pak přišla PA a řekla “píchneme vodičku, no vám nepraskne sama, to já poznám”. V tu chvíli jsem pochopila, že toto jsem nechtěla, ale po probdělé noci jsem nerada souhlasila. Praskla mi tedy vodu a sdělila mi, že ji mám zelenou a zda prý jsem měla hodně stresu. Inu, za poslední den, po nevyžádaném Hamiltonu a po první době porodní v osamění na pokoji, jsem ho celkem měla.

Potom jsem už chtěla i nějaké léky na bolest. Řekli mi, že na epidurál už je pozdě a nabídli mi lokální anestezii. Ta ale vůbec nefungovala. Paní doktorka pak už mluvila jen na sestru, že prý za chvíli už budeme rodit a ať připraví oxytocin. Ten jsem teda ale opravdu nechtěla a ohradila jsem se. Sestra pak říkala: “Tohle miluju, tyhle matky, co mají načteno z internetu.”

Ty nohy si snad dokážete držet, ne?

Pak jsem už začala tlačit, samozřejmě jsem musela být na zádech a měla jsem si dokonce sama držet nohy. Nešlo mi to držení, což sestra nevhodně komentovala, že prý jsem mladá a snad si zvládnu držet nohy.

 Když hlavička korunovala, zjistila doktorka, že tam je u hlavičky i dceřina ručička. Ve chvíli, kdy ji tam uviděla, její jistota evidentně odešla. Vzala tedy nůžky a nastřihla mě i přesto, že mi předtím slibovala, že nastřihávat nebude.

Při tlačení jsem křičela a říkali mi, ať nekřičím, že tu prý nejsem sama. Pak si vybavuji, jak doktorka tahá dceru ven za její dlouhé vlásky. Když jsem jí s tím zpětně konfrontovala, řekla mi, že snad lepší než kleště.

Kde mám dítě?

Po porodu mi dali dceru na hrudník, ale ona hrozně brzo začala blinkat plodovou vodu, takže ji museli odnést pryč a odsát jí. Místo bondingu jsem proto byla sama bez dcery. Šili mě a uprostřed šití si paní doktorka odběhla k porodu jiné paní, takže jsem tam ležela s nohama od sebe a čekala, až se vrátí.

Po několika hodinách mi přišla na pokoj neonatoložka říct, co se děje s Toničkou. Řekla, že si jí nechali na neonatologii a že všechno ví moje teta. Té jsem tedy zavolala a zjistila, že se dcera nalokala vody a je proto na kyslíku. Ale že by mi ji měli do hodiny donést. 

Pak jsem kolem osmé večer po několika hodinách bez dcery ze zoufalství oblékla župan a začala dceru hledat. Zaťukala jsem na porodní asistentku s tím, že chci poradit, kde najdu dceru. Ta mě totálně sepsula, že ona to nemůže vědět a že mám přece zvonit na sestřičky. Byla fakt zlá, i když tam jen seděla s telefonem a kávičkou. Na chodbě jsem už pak brečela a dál hledala dítě. Pak vylezla nějaká uklízečka nebo sanitářka. 

Viděla, že jsem už v háji a hned mě dovedla k neonatologii. Tam byla sestra, která pochopila, co se stalo. Postavila mi k inkubátoru židli, koukala jsem se na svoji dceru. Být u ní byla úleva. Chápala jsem, že kyslík potřebuje, ale přišlo mi absurdní, že mě informují přes tetu, která byla toho času v Bruselu a mě nechají totálně bez informací jen čekat  Pak řekli zase, že jí za hodinu přivezou na přiložení, ale trvalo to minimálně další 2,5 hodiny. Celé to bylo zbytečné natahování. 

Reverz? Chcete dítě zabít?

Vyčítám si, že jsem si o to bytí s ní nedokázala říct důrazněji, ale myslím, že to není jen moje chyba, ale rozhodně i chyba neempatického a nekomunikativního personálu.

Chtěla jsem pak odejít po dvou dnech na reverz, abych mohla být s partnerem. Doktorka to ale podmiňovala potvrzením o přijetí do péče pediatra. Moje smluvená pediatrička ale nebyla na pracovišti a její záskok mě odmítnul potvrzení vydat. Pak mě přijmul do péče jeden pražský pan doktor potom, co jsem jeho sestřičce plakala do telefonu, že chci domů. Pak jsem v porodnici oznámila, že mám pediatra a odcházím. Tamní doktorka to sdělila mé tetě a mámě, které mě po sms začaly bombardovat, že ohrožuji dceru atd. Dělali, že ten den navíc znamená ohrožení dcery a zkoušeli k tomu přesvědčit i mého partnera. Dodnes se fakt směju jejich popisu, jak jsou baby-friendly porodnice zastávající přirozený porod. 

Druhý porod byl už s profi doprovodem, skoro celý se odehrával doma a do porodnice jsme jeli až na tlačení. Sáhla jsem si na hlavičku, všechno proběhlo úplně krásně v klidu a hezky. Sama jsem se polohovala, nikdo mě do ničeho nenutil.

Přinášíme vám osobní svědectví i odborné pohledy, které jsou nejen informativní a obohacující, ale taky podpůrné. Protože je fajn si někdy připomenout, že v tom nejsme samy. 

REPRODUKTOR

Témata dalších rozhovorů

Endometrióza

Diagnostika, možnosti léčby na míru a prevence
MUDr. Jan Kümmel a Misha Lebeda

IVF a asistovaná reprodukce

Inseminace, IVF, stimulace cyklu.
MUDr. Štěpán Machač a Ivana Bojtošová.

Hysterektomie

Život bez dělohy, operace a následná léčba
MUDr. Karel Fousek a Eva Skalická

Ztráta miminka

Samovolný potrat, interrupce
PhDr. Lucie Lebdušková a Klára Svobodová

Porodnické násilí

Neinformování, nerespektování přání, vyhrožování
Anna Štefanidesová a Anna Neumanová

První menstruace, menarché

První návštěva u gynekologa
Kamila Němečková a Barbora Chvátalová
březen 2024

Porody doma a porodní centra

Porodní domy, porodní asistenky a domác porody
MUDr. Ondřej Šimetka a Andrea Němcová
duben 2024

Antikoncepce

Nehormonální a hormonální antikoncepce, STM
MUDr. Ludmila Lázníčková a Adéla Kazdová
květen 2024