U dalších typů se odstraňuje děloha i s vejcovody a v případě rakovinných diagnóz i s vaječníky. Doporučuje se odstraňovat dělohu i s vejcovody, snižuje se s ním i budoucí riziko rakoviny vaječníků, což je vzácná ale agresivní rakovina.

Operace samotná se prováděla dříve primárně břišním řezem (abdominálně), dnes je častější šetrnější laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie, či metody totálně laparoskopického odstranění. Nejnověji se využívá i robotická operativa, která má velký smysl u onkologických diagnóz, protože robot dokáže s velkou přesností operovat i v okolí dělohy (např. mízní uzliny).

Dnes se myomy sledují na ultrazvuku a řeší se až když způsobují nějaké výrazné potíže (např. symptomy jako nepravidelné krvácení). Zde je možné ženám pomoci léky, preparátem, který navozuje umělou menopauzu, ale zároveň doplňuje estrogen a progesteron, aby přechod neměl v příliš brzkém věku některé své negativní důsledky, jako je řídnutí kostí. Má-li žena při myomech i bolesti, tento lék jí však nepomůže. Zde se proto i dnes přistupuje k hysterektomii.

Obecně platí, že čím dříve v životě ženy se provede hysterektomie, tím více stoupá riziko budoucího prolapsu. Děloha totiž funguje v pánvi jako takový “špunt”, drží nějakou statiku. Do místa po děloze se pak mohou tlačit další orgány, může vést k inkontinenci a zhoršení kvality života. A co se týče hormonů, je-li prováděna před přechodem, snažíme se zachovat vaječníky kvůli produkci hormonů (pokud tedy nejde o onkol. indikaci, BRCA mutaci atd., kde je odstranění vaječníků nutné). Pokud odstraníme i vaječníky, dodáme ženě hormonální kompenzační léky (HRT). Ženám při přechodových potížích může pomoci i akupunktura, hormonální jógová terapie.

Bohužel my jako lékaři někdy nemáme tolik prostoru, abychom zjistili, jaké mají ženy obavy a stesky. Nedávno jsem absolvoval psychologický kurz, který mi hodně otevřel oči. Došlo mi, že my se na lékařské fakultě téměř neučíme o psyché, tedy kromě psychiatrie a medikace psychiatrických diagnóz. Nicméně základní psychologické principy se neučíme, tudíž na ně není kladem důraz a nás při setkání s pacienty ani tolik nezajímají, když je neznáme. Přitom komunikovat emoce kolem nemoci je zásadní. Ty nezpracované mohou mít své následky na našem zdraví. 

Zdraví není jen nepřítomnost nemoci, ale je to wellbeing v oblasti fyziologické, sociální, psychologické. Já přidávám ještě energetickou a spirituální oblast.

Nemoc je vodítko, které nám může pomoci rozklíčovat další aspekty našeho života. Jsou to kontrolky, které nám mají říct: je to, jak se chováš ke svému tělu a duši ok? Sám jsem sedm let bojoval s gastroezofangyálním refluxem, podstoupil jsem mnoho gastroskopií, bral jsem léky. Začal jsem ale řešit víc možné psychické příčiny svých potíží postupně odezněly. Myslím, že hodně platí starý citát “nejsi-li schopen změny, nemůže ti být pomoženo.”

Ženy, které znám z pacientské organizace Veronica, řeší mnoho různých aspektů toho, jak se žije bez dělohy a vaječníků. Bojí se, že přijdou o své ženství. Tohle je z mého pohledu jinak. Ženství je pro mě v pohledu na svět, ve vyzařování a vnímání světa, ne o děloze. A musím říct, že žít bez menstruace je pro mě dost komfortní. Veronica sídlí v nemocnici u Apolináře. Pacienti se sem chodí pro informace i psychickou podporu. Lékaři hasí ty největší požáry a na toto mnohdy nemají čas. 

Je důležité vědět, zda v rodinách bylo nějaké gynekologické rakovinné onemocnění. U nás je nosič BRCA1 tatínek, ale je stále zdravý, byť u mužů taky stoupá riziko třeba rakoviny prostaty nebo žaludku. Ale gen není tak ohrožující jako pro ženu. Pokud žena o predispozici ví, je podle mě snazší podstoupit preventivní zákroky jako mastektomie nebo odstranění vaječníků rovnou, než pak řešit agresivní nemoc. Sama jsem mastektomii taky podstoupila, protože u mě byla šance vypuknutí rakoviny prsu skoro 90 %.

K nějakému přeházení hodnot u mě myslím nedošlo, ty jsem měla poskládané už dřív. Ale člověk, když je konfrontovaný se smrtelností, přestane řešit spoustu věcí, leccos ztratí na dramatičnosti, na významu. Určitě jsem teď trochu větší střelec a při rozhodování méně váhám, protože nevím, jak dlouho ještě budu moci. Víc děkuju, že můžu. Mám teď plán pracovat odkudkoli, víc cestovat a nestrávit veškeré pracovní dny mezi čtyřmi stěnami.