Neplodnost

Neplodnost

Neplodnost

Identita ženy je v naší společnosti stále úzce spjatá s rolí matky. Co vše je jejímu naplnění žena schopna obětovat a jak výrazný vliv na její veškerý další život to může mít, jsme probrali s Klárou Šalamounovou. Popsala nám, jak během svého snažení o dítě přestavěla výchozí vzorce vlastního vědomí i vnímání sebe sama. Co vše nakonec musela změnit, aby se stala matkou?

Naší druhou hostkou byla psychoterapeutka Lenka Suchá, která poskytuje párové i individuální terapie, sdílela své zkušenosti za deset let terapeutické praxe. Častými klienty jsou právě lidé snažící se o dítě. Jejich příběhy iulustrují, jak různé mohou být cesty k rodičovství a jaké varianty lidé někdy zvolí, když už cítí, že nechtějí nebo nemůžou dál.

Mgr. Lenka Suchá, Ph.D.

Rozhovor na téma Neplodnost
psychoterapeutka

Klára Šalamounová

Rozhovor na téma Neplodnost
spoluzakladatelka Nehormonálka.cz, pedagožka a autorka projektu Mateřství na dosah

Neplodnost - názor odborníka:

Lenka Suchá

Psychoterapeutka

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
Často mou pomoc vyhledávají lidé, kteří jsou nešťastní a kteří už mnoho vyzkoušeli. Soudím, že většina lidí asi řeší neplodnost pouze ze zdravotnické části, přitom to souvisí s psychikou velice výrazně.
Mezi klientkami mám více žen, ty se k tomu tématu déle dostávaly. Přivedou je pak třeba partnerské problémy, to všechno, co musely ty ženy podstoupit. To, co je přivádí, spojuje často vyčerpání. Z pokusů o IVF, potratů. Mají za sebou náročné hormonální terapie, jejich těla jsou vyčerpána. Muži v tomto většinou fyzicky netrpí.
Lenka Suchá

Ženy to řeší víc, protože si s rolí mateřství spojují svou identitu výrazněji než muži.

Jakoby obrázek ženy bez dítěte nebyl kompletní. Pro muže tohle musí být někdy složité k pochopení. Pak to neporozumění, tlak a napětí může ten vztah hodně ovlivnit. Když přijde řešit situaci celý pár, je to vždycky fajn. Když se dokáží domluvit. Chce to velkou odvahu. Když se na sebe i díky terapii lépe naladí, samozřejmě to nahrává i početí. 

Komentáře, otázky a nevyžádané rady

Ženy dostávají v určitém věku hodně nepříjemných komentářů a otázek. A pak nevyžádaných rad.

Přitom recepty a rady nejsou, já je tedy rozhodně nedávám, i když to po mě klienti někdy chtějí. V určitém věku ale ten tlak odpadá a někdy je tohle moment takové úlevy. 

Vybavuji si jeden pár, který se přes to téma krásně sblížil. To byla love story, i když problém na straně ženy byl jasný: po operaci prostě otěhotnět nemohla. Museli se smířit s tím, že děti nebudou, ale jejich vztah byla natolik pevný a vykvetl do něčeho hodně speciálního. Vybavuji si také ženu, která přišla do vztahu s tím, že neotěhotní snadno. Dnes žije v manželství s mužem, který má děti z předchozího vztahu. 

Taky jsou lidé, kteří adoptují a pak zkoumají, kdo se to ocitl u nich doma. Je to obrovsky obohacující. Jedni rodiče mají adoptovaného chlapečka s nezměrným temperamentem. Dává jim ale neskutečně najevo tolik lásky a radosti. Scénáře toho, jak to dopadne, i bez početí vlastního dítěte, jsou někdy krásné a neznamená to, že je život bez toho nějak ztracený. Ostatně nerodičovské vztahy nejsou nijak méně hodnotné. 

To, co chceme, většinou máme

Co se týče takové věci jako zázrak početí, je třeba to nebrat jako nárok. Někdy je ta nemožnost početí je první věc, která je mimo jejich kontrolu, kterou si nemůžeme jen tak vyřešit, koupit, pořídit.

Jsme hodně zvyklí své životy kontrolovat. Ta potřeba kontroly je přitom omezující, protože pak se začnou lidé soustředit na ten problém, ten roste, energie na jiné věci ubývá. 

Většina lidí už tuší, že se na to ale upínat nemá. Ostatně je to i častá nevyžádaná rada: nech to být, pusť to. A ono to je hodně nesnadné. Spíše se dá říct,že pomáhá smíření se s tím, že to takto je, a nezapomínat na své ostatní věci, na partnera, vztahy, práci. Obrátit pozornost jinam, otevřít se tomu, že to možná v životě bude celé jinak, než jsme si předsevzali. Každému z nás pomůže v té situaci něco jiného. 

Na terapii až příliš pozdě

Rozhodně je to téma, které psychiku ovlivňuje výrazně a prospělo by, kdyby o tom věděli už mladí lidé.

Je to takové téma, které se neřeší vůbec třeba do třiceti let. A najednou se řešit začne a ten problém naroste tak, že si s tím lidé neumí poradit. Možná antikoncepce dala lidem možnost volit a plánovat rodičovství, ale také posílila mylnou představu o tom, že jakmile ji vysadíme, otěhotnění přijde. Žijeme v blahobytu a co si zamaneme, většinou můžeme mít, ani nás nenapadá, že by něco tak “obyčejného” vyjít nemuselo. 

Klienti se pak nechávají tématem zničit, řeší to zdravotně a na psychoterapii se dostávají příliš pozdě, až když mají narušenou psychiku, vztahy i tělo. Určitě by bylo záhodno, kdyby ženy a muži, co to téma řeší s lékaři, dostali doporučení, aby si ulevili sdílením pomocí terapie. I proto, aby ta tíha řešení nebyla jen na tom samotném páru. 

PODCASTY

Celé téma si můžete poslechnout v podcastu spojujícím oba pohledy na věc a některé další zajímavosti. Snad vás naše nové propracovanější audio bude bavit!

Neplodnost - zkušenost jedné z vás:

Klára Šalamounová

Pedagožka a autorka projektu Mateřství na dosah

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
Měla jsem od mládí zřetelnou představu o tom, že budu mladá matka, které nebude ani třicet, měla jsem pocit, že to bude líp odpovídat i mé rodinné historii, že je to cool. S partnerem jsme spolu byli od šestnácti a jak ten vztah rostl, dost brzy jsem chtěla mít potomstvo. Partner to ale cítil jinak a měli jsme kolem toho takový konflikt. On to necítil kvůli věku, chtěl dodělat školy a vybudovat si nějaký svůj prostor. Postupem času to ale začalo ovlivňovat náš intimní život i moje pocity v partnerství, kde nemůžu naplnit nějaké svoje potřeby. Jeden moment byl dost silný, bylo mi tenkrát 24 let. Já jsem někdy hodně tlačila na pilu a byla jsem dost otravná. Jeho zpětná reakce byla tudíž nepříjemná. Zase jsem to téma otevřela a on tehdy trochu ustoupil, dal možnost té představě a zeptal se mě, jestli teda budu šťastná, když to dítě přijde, a já jsem se najednou zalekla, že přece to nemůžu slíbit, když nevím. Jemu to tenkrát nepřišlo jako “správná” odpověď. Od té doby jsem trochu pochybovala a ty pochyby jako by se mi propsaly do těla.
Klára Šalamounová

Po svatbě zelená, ale dvě čárky nikde

Plynuly roky, shoda nebyla, ale přišla svatba. Bylo nám 28, měli jsme po svatbě a najednou vůči tomu byla zelená.

A přišel zvláštní pocit, že tedy teď už to jde. A místo nadšení a radosti jsem byla tou představou zbytečně pohlcená, neuvolněná a zároveň se snažila na to nemyslet příliš. 

Nevycházelo to několik měsíců. Já jsem přitom pořád myslela na to “jak je možné, žes to chtěla a teď se cítíš takhle špatně?” Pak přišel pozitivní těhotenský test. Reakce partnera na něj nebyla nijak radostná. Navíc to těhotenství záhy skončilo. To mě taky uvrhlo do zvláštního pocitu, že moje tělo funguje nějak zvláštně, že se s ním něco děje. Chtěla jsem tomu přijít na kloub a začala jsem se zkoumat, objevovat cykličnost ale i možné diagnózy. Objevila jsem, že existuje endometrioza, myslela jsem si, že jí možná mám, partner říkal, že je to hloupost, když nemám příznaky. 

Žít diagnózou

Lékař mi potvrdil, že endometriozu mám. Tou diagnózou jsem začala žít. Začala jsem hledat možnosti, jak otěhotnět i s ní.

Byli jsme na inseminaci, podporovali jsme ovulaci hormonálně, dost náročný pro nás byl tzv. časovaný styk. Hledala jsem všemožné kroky a zjistila jsem, že pravděpodobně ovuluji jen z jednoho vaječníku a ovuluji jen ob měsíc. Ale ovulaci jsme cítila silně. Pak jsem ještě zapojila i koncept rudého a bílého měsíce, zkoušela vědmy a konstelace. Udělala jsem si výcvik, posouvala jsem se osobně, ale miminko nikde. 

Partner tehdy stále držel nějakou naději, že to vyjde, přál si aby to bylo přirozeně bez řešení. Já jsem se pak obviňovala z toho, že on je v pohodě a já jsem ta obtíž, co to nezvládá s odstupem, klidem a nadějí. Já jsem to pořád řešila a něco jakoby vyžadovala, zkoušela nové postupy. Pak jsem se vydala na operaci do centra pro endometriózu a ukázalo se, že jsem měla neprůchodný vejcovod.

Hned druhý měsíc po operaci mi naskočila ovulace na obou stranách. Já jsem taky dost rychle otěhotněla, ale bylo to zvláštní, byl rok 2018 a mně bylo nějak těžko a nenapojeně na ten stav. Neplynul mi čas a těhotenství skončilo jako zamlklé. Náš vztah už měl na základě toho už výraznou trhlinu, vytvářelo to pocit nekompatibility, bezvýchodnosti. 

Potrat, rituál a nové vzorce

Chtěla jsem si pak po potratu udělat nějaký rituál, prošla jsem si tím sama doma. V tom smutku mi bylo najednou dobře, bylo to náročné ale přišlo mi, že jsem v tom objevila sama sebe.

Najednou mi došlo, že mi jde opravdu nejvíc o to stát se mámou, víc než o vztah, víc než o porod. Ženskost se mi nějak potvrdila  a naplnila i tím potratem, jakkoli divně to zní. Ale nebyla jsem stále máma. 

Začali jsme se ale od sebe vzdalovat a žádné těhotenství za čtyři další roky už nepřicházelo. Zato přicházeli noví muži, nějaké moje pocity vůči nim, emoční zmatek. Se svým partnerem, s nímž jsme došli hrozně daleko, jsem se nedokázala rozejít, byla jsem na náš vztah pyšná, závislá. Ale v mysli jsem si postupně otevřela variantu, že jednou se mámou prostě stanu a nevím s kým a jak A třeba to bude v novém příběhu. 

Poslední pokus a nový vztah

Chtěla jsem vztahu dát šanci a zkusit IVF, které by mohlo pomoci jej oživit. Doktor mi řekl, že to vypadá špatně: že mám zvětšené vaječníky, estrogenovou dominanci a nějaké srůsty. Nechala jsem si napsat žádanku na IVF a tady paradoxně jsem byla nějaká odpojená od toho.

Jenže do toho začal můj vztah s novým partnerem, jemuž jsem tehdy dala průchod. Otěhotněla jsem den po tom, co vypukla válka na Ukrajině, a já slavila novou práci. Počali jsme hned po party na oslavu mé nové pozice. Nakonec jsem tedy otěhotněla hned, asi jako by mi těch dvacet opravdu bylo. Můj bývalý partner i jeho rodina to vnímali dobře, vlastně se všem ulevilo, i když na chvíli to pro ně byla devastující informace. Rozvod byl náročný, ale končilo něco hezkého po osmnácti letech. Jak jsem byla těhotná, tak jsem věděla, že to všechno dává smysl. Hodně jsem to prožívala, hodně jsem brečela, loučila se, ale necítila jsem vinu, nostalgii.

A proč jsem se rozhodla to sdílet a tvořit nějakou komunitu žen? Protože vnímám, že to mateřství, které teď prožívám, je něco hodně výjimečného, mám pocit velké harmonie. Ta dlouhá cesta k tomu pak může to mateřství udělat něčím opravdu hodně speciálně prožívaným. 

Přinášíme vám osobní svědectví i odborné pohledy, které jsou nejen informativní a obohacující, ale taky podpůrné. Protože je fajn si někdy připomenout, že v tom nejsme samy. 

REPRODUKTOR

Témata dalších rozhovorů

Endometrióza

Diagnostika, možnosti léčby na míru a prevence
MUDr. Jan Kümmel a Misha Lebeda

IVF a asistovaná reprodukce

Inseminace, IVF, stimulace cyklu.
MUDr. Štěpán Machač a Ivana Bojtošová.

Hysterektomie

Život bez dělohy, operace a následná léčba
MUDr. Karel Fousek a Eva Skalická

Ztráta miminka

Samovolný potrat, interrupce
PhDr. Lucie Lebdušková a Klára Svobodová

Porodnické násilí

Neinformování, nerespektování přání, vyhrožování
Anna Štefanidesová a Anna Neumanová

První menstruace, menarché

První návštěva u gynekologa
Kamila Němečková a Barbora Chvátalová
březen 2024

Porody doma a porodní centra

Porodní domy, porodní asistenky a domác porody
MUDr. Ondřej Šimetka a Andrea Němcová
duben 2024

Bonusový rozhovor

Klára Šimáčková Laurenčíková
Rozhovor se zmocněnkyní vlády pro lidská práva.
duben 2024

Sexualita v mateřství

Sexuální spokojenost žen s malými dětmi
Mgr. Kristina Zemánková a Lilia Khousnoutdinova
květen 2024

Kojení

Laktační poradenství, podpora kojení v rámci systému zdravotní péče ČR
Josef Pavlovic a Julie Slocombe
červen 2024

Antikoncepce

Nehormonální a hormonální antikoncepce, STM
MUDr. Ludmila Lázničková a Adéla Kazdová
červenec 2024

Sexualita 50+++

Sexualita žen v období menopauzy
doc. Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D. a Irena Rychtera
srpen 2024

CPA

Centra porodní asistence
MUDr. Petr Holba a Magda Ezrová
září 2024
Lenka Suchá a Klára Šalamounová
říjen 2024