První milování po porodu někdy přináší stejné pocity jako to úplně první v životě: zvědavost, strach, obavy z přijetí svého těla a změn. Je potřeba se soustředit na to, zda já sama jsem připravená. Myslet rozhodně víc na sebe než na partnera. Říkávám ženám, že to nejvíc, co partnerovi můžou dát, je, když ho přizvou do svého autentického prožitku, do své opravdové slasti.

Když jdu do něčeho, co mi není příjemné, zavřu se, omezím citlivost. Partner ani partnerka nejsou od toho, aby naplňovali něčí sexuální potřeby, partneři si je plní společně. Pokud ženu penetrativní sex bolí, dají se hledat jiné způsoby, jak se milovat, jak prožívat intimitu. Když jsou partneři otevření, můžou se pustit na nové cesty, zkoumat další způsoby a sexualitu prohloubit.

Jedna kanadská influencerka v příspěvku uvedla, že zhruba 20 % párů se rozchází do jednoho roku dítěte a častým důvodem je právě neuspokojivý sexuální život. Z diskuze pod tím bylo vidět, že někteří lidé mají nerealistická očekávání, což vytváří spoustu až vykořisťujících očekávání od ženského těla.

Po porodu není žena nikdy stejná, promění se psychika i tělo. Je to hraniční životní zážitek. Některé výzkumy prokazují i změny v mozku. Když se nedaří sladit potřeby partnerů, je víc možností, jak to řešit: vyhledat partnerského poradce, jít na párovou terapii. Když mluvím s páry, které to udělaly, říkají, že jim to opravdu hodně pomohlo. 

Pokud jde o fyzickou bolest při sexu, je možné se obrátit na porodní asistentku, vyhledat ji například na stránkách UNIPA. Také je možné řešit své jizvy na fyzioterapii. A v krajním případě přichází na přetřes i plastická chirurgie.

Asi 10 % z žen v mém výzkumu uvedlo, že až po vaginálním porodu dosáhly orgasmu při penetraci. Dojde k uvolnění, mírnému rozšíření, ženy nejsou tolik stažené. Moc o tomto pozitivním posunu nemluvíme, asi proto, že je u nás tolik nástřihů a císařů.

Někdy si ženy paradoxně volí císařský řez, aby jim zůstala vagína stejná. Vůbec si ale nemyslím, že CS je z jakéhokoliv úhlu výhoda. Spíše to ženě bere než dává. 

Cesta k přijetí vlastního těla je složitá. Vztah k němu často drhne už před porodem a po něm se může zlepšit i zhoršit. Je potřeba se do něj naučit znovu zamilovat, i když je jiné. Opečovat ho, dávat mu čas. Cítit se dobře v těle moc důležité, je to takový náš domov na celý život.

Hormon prolaktin ale může ovlivnit libido i negativně a mít i fyzické následky, jako třeba vyšší suchost sliznice vagíny. Takže některé ženy jsou takové sexuálně vypnuté dokud kojí nebo říkají, že jejich tělo není ještě úplně jejich.

Důležité je nemít přehnaná očekávání, respektovat různost, netlačit a využít změnu k objevování.

I když mám sama za sebou více porodů, stejně byl každý jiný. Společné jmenovatele, které pak ovlivňují partnerskou intimitu, ale existují. Je to ono zmíněné respektující prostředí, laskavá komunikace při porodu, fyziologický průběh a taky role partnera. Pokud jsou partneři u porodu spolu a žena muže vnímá jako posilující a podpůrný element, je to skvělý předpoklad pro budoucí intimitu. Když partner ale třeba u porodu být nechtěl, nebo tam nefungoval dobře, je to naopak určitá překážka.

Další faktor je, jak pak partneři pečují o miminko, jaký je jejich kontakt: stará se a pečuje o dítě? Nebo jsem sama izolovaná a rozvíjí se mi poporodní deprese? To je samozřejmě rozhodující. Ostatně se říká, že když muž v šestinedělí uklidí, uvaří, nechá ženu vyspat, je to ta nejlepší předehra pro sex. Vyčerpaná nevyspalá žena zpravidla nemá zájem o žádné hrátky.

U velké skupiny žen platí, že kojení a jeho hnací motor hormon prolaktin omezují chuť na sex. Já patřím k té minoritě, která to má naopak. Není také neobvyklé, že žena začne až po porodu při penetraci zažívat orgasmy. Vše se může prohloubit a zpestřit.

U žen po porodu často panuje větší touha po mazlení, hlazení, jemných dotecích. Je to i tak nějak primordiálně logické: něha a pozornost je spojená s pocitem bezpečí, péčí, která znamená i lepší šanci na přežití ženy i dítěte. Evolučně pro ženu navíc není po porodu z hlediska přežití příliš výhodné hned se nechat zase oplodnit.

Já osobně jsem hned po porodu toužila po sexuálním prožívání a jen čekala s úctou k tělu. Po mých třech porodech jsem zažila milování s penetrací nejméně 7. den, 10. den a nejdéle pak 16. den. Vyhodnotila jsem to asi správně, protože ty zážitky byly vždy hluboké, intenzivní a orgasmické.

Když se lidem jejich stereotypy potkají, tak je to štěstí. Ale po porodu se může vše změnit, což je pak problém, pokud neumí komunikovat. Alfa a omega vztahů na všech úrovních je právě komunikace, i v konfliktních situacích. A my se jí málo učíme. Může pomoci párová terapie nebo dokonce školení komunikace.

Neřeší ani kroužky dětí ani hypotéku. Seženou si hlídání. To může vztah průběžně oživovat. Ostatně kdybychom tu koncentrovanou pozornost, kterou věnujeme milencům a milenkám, vkládali do “starého” vztahu, je šance, že by se proměnila i kvalita intimního prožitku, což je to, co v těch nových vztazích často hledáme. Ne nadarmo se říká, že nevěra není o hledání jiného partnera, ale o (znovu-)nalezení jiné verze sama sebe.