Klára Šimáčková Laurenčíková

Klára Šimáčková Laurenčíková

Klára Šimáčková Laurenčíková

Žen v politice naštěstí přibývá a s nimi přicházejí i témata týkající se lidských práv, rovnosti i péče. Každodenně vidím, jak kromě systémových snah pomáhají také jednotlivci, kteří změnu tvoří na svém pracovišti, ve svém okolí, v rodinách. Věřím, že každá taková snaha má obrovský smysl.

Klára Šimáčková Laurenčíková

Rozhovor na téma
Náměstkyně ministra pro evropské záležitosti, zmocněnkyně pro lidská práva.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Istanbulská úmluva opředena mýty

Ratifikace Istanbulské úmluvy se u nás stále nezdařila, v lednu neprošla o dva hlasy senátem. Je totiž opředená řadou mýtů a nánosů, které jsem se snažila ze své pozice odstranit a vysvětlovat opravdový smysl ratifikace úmluvy.

Když jsem vedla individuální rozhovory se senátory a senátorkami, většinou jsem neslyšela relevantní a pravdivé protiargumenty. Velká část hovoru znamenala očišťování dohody a vysvětlování, že jde hlavně o tři klíčové změny, co by měla přinést:

  • Odteď napořád budeme zvyšovat kapacity pro řešení sexuálního a domácího vztahového násilí.
  • Navýšíme kapacity pro pomoc lidem, kteří chtějí zvládat vztek, agresi a umět se seberegulovat. Nyní již nějaké kapacity v Česku máme, ale jen omezené a víme, že až 22 % lidí by mělo o podobnou podporu zájem.
  • Zaměříme se na prevenci násilí, na vzdělávání o násilí v blízkých vztazích. Velká část lidí se dnes nedozví nic o tom, jak řešit násilí v blízkých vztazích. Nemají, kde pomoc vyhledat a nevědí, že můžou. A to se dá změnit. 

S těmito pilíři Istanbulské dohody většina lidí souhlasí, ale dezinformace zatím bohužel převážily i v senátu. Posttotalitní kultura, která u nás stále přítomná je, neobsahovala výchovu k respektu k lidskoprávním tématům, citlivosti k příběhům druhých. Proto lidi nyní tato témata hodnotí primárně na základě vlastních zkušeností, nenaplněných potřeb nebo traumat. Proto může nepodpora podobných opatření pramenit z neochoty představit si osud někoho jiného, vnímat realitu ostatních lidí.

Je třeba pěstovat citlivost k příběhům druhých

Spousta z nás vyrůstalo v podmínkách, kde se málokdo zajímal o to, jak se cítíme, jak nám je. Proto naše citlivost vůči druhým postupně zatvrdla.

U některých témat je to dodnes vidět velice silně. Například u zákazu ústavní péče pro ty nejmenší děti, který se podařilo prosadit až po téměř třicetiletém boji a který začne platit od příštího roku. Absolvovala jsem během let velké množství až nedůstojných a ponižujících debat, které se neodrážely od žádných faktů či výzkumů. Díky vědě i běžné citlivosti přitom víme, že blízký kontakt a předvídatelnost jsou zásadní podmínky pro zdravý a bezpečný vývoj dítěte.

Zákazu nakonec pomohli umělci, sami pěstouni, demonstrující občané. Kraje po zákazu akcelerovaly snahy nacházet pěstounské rodiny. Máme v Česku hodně lidi ochotných pomáhat a bavíme se asi o 128 malých dětech do tří let, které ročně potřebují náhradní rodiny. To není tolik, jen stačí jim dopřát pozornost a dát tématu prioritu.

Děti nemají dost silný hlas

Z pozice politických autorit je potřeba podobná témata podpořit a ukazovat směr, kudy se máme jako společnost ubírat. 

Některá témata prioritu přirozeně mají, protože jejich zastánci mají sílu se ozvat a být slyšet. Práva dětí byla ale dlouho opomíjena právě proto, že ten hlas nemají. Nedostatek pozornosti má i péče. Dodnes systém rodičům ani dětem nenabízí dostatečnou pomoc. Pamatuji si z dětství kamaráda, který chodil s modřinami, protože jeho máma byla na něj a jeho sourozence sama. Navíc neměla dost peněz. Ventilovala pak přetlak a vztek skrze násilí. Neznamená to ale, že takový člověk je od základu špatný, jen potřebuje podpořit, mít se kam obrátit. 

Investujme do dobrých začátků

Když systém lidi nepodpoří dostatečně, preventivně a když to potřebují nejvíc, čelí společnost problémům, jako jsou přeplněné věznice, psychiatrické léčebny, lidé bez domova či drogově závislí. Jejich záplatování je navíc drahé, mnohem dražší než včasná podpora.

Z příběhů lidí víme, že společným jmenovatelem jejich těžkých osudů bývá nestabilní dětství, chudoba, násilné vztahy v rodině, represe systému. Pokud bychom tedy investovali do dobrého začátku, obrovsky se nám to jako společnosti vrátí.

A úplně na začátku životní dráhy je samozřejmě těhotenství a porod. A na porodu skutečně záleží. I proto se říká, že, jak se ve společnosti rodí, taková je. V Česku má porodnictví řadu přetrvávajících problémů, včetně porodnického násilí, které zase znovu souvisí s nedostatečným respektem k individualitě, svobodné volbě. Změna se děje, ale je velice postupná.

Ženy jako nositelky témat

Ženský hlas hraje při prosazování změn obrovskou roli, a to díky jejich žité zkušenosti. Z policejních statistik například víme, že dominantní oběti domácího i sexualizovaného násilí jsou ženy. V porodnictví jsou oběťmi násilí zase ženy (a druhotně i jejich děti). V oblasti péče chybí nedostatkem podpory opět častěji ženy.

Ženy stále narážejí na celou řadu bariér v tom, aby žily svůj život tak, jak chtějí a byly skutečně tím, kým být chtějí. Stojí před nimi hierarchické myšlení, patriarchální vzorce i rolová očekávání. Nutné je pochopení, že eliminace těchto bariér vedou k většímu wellbeingu ve společnosti jako celku i k ekonomickým benefitům, kdy například ženy, kterým je umožněno pracovat a pečovat o děti, neohrožuje chudoba ve stáří a přinášejí do systému více prostředků z daní. Penalizace mateřství je bohužel v Česku značná, i proto je časté, že ženy začínají vnímat nerovnoprávnost, až když se stanou matkami.

Na mnoha místech Česka skutečně ženy ještě rovná práva nežijí. Žila jsem pár let na vesnici, když byly mé děti malé. Tam bylo vidět, že je stále normální, když se muž vrací večer po práci, žena může pracovat maximálně tří hodin, má-li už děti ve školkovém věku, a pak trávit čas s nimi a vařit večeři. Může jim vyhovovat, ale často jde o zvyk a o to, že není viditelná žádná jiná alternativa: nejsou dětské skupiny, muži nechodí na rodičovskou atd.

Indoktrinace a stereotypy i v knihách

Když se podíváme na školní učebnice, na některé dětské knihy, tak vidíme, že indoktrinace rolovými očekáváními a dalšími stereotypy začíná velice brzy. I na to je nutné se zaměřit. Co dětem vlastně vzkazujeme?

Hrozně bych si přála, aby ten vzkaz zněl: jsi dobrá/dobrý, už protože seš, budeme tě respektovat a podporovat v tom, kdo jsi a co chceš.

Na Islandu třeba tvořili novou strategii vzdělávání participativně učitelé s rodiči i dětmi. Heslem strategie bylo “dreams can come true” čili “sny se plní”. Na islandských školách zněl vzkaz asi takto: “vítejte a pokud máte nějaké sny, my vás podpoříme v jejich dosažení.”

Pokud jsou lidi vychovaní v takovém prostředí, umí pak lépe spolupracovat, neshazovat ostatní, věřit sobě i druhým. Přesně to potřebujeme v naší kultuře nechat vyrůst. A stát v tom může hrát podstatnou roli. Sama jej vnímám jako živou entitu, je složený z lidí, politiků a úředníků, ti také potřebují informace, pozornost, potřebují dostat víc svobody i sebevědomí. 

PODCASTY

Celé téma si můžete poslechnout v podcastu spojujícím oba pohledy na věc a některé další zajímavosti. Snad vás naše nové propracovanější audio bude bavit!

Přinášíme vám osobní svědectví i odborné pohledy, které jsou nejen informativní a obohacující, ale taky podpůrné. Protože je fajn si někdy připomenout, že v tom nejsme samy. 

REPRODUKTOR

Témata dalších rozhovorů

Endometrióza

Diagnostika, možnosti léčby na míru a prevence
MUDr. Jan Kümmel a Misha Lebeda

IVF a asistovaná reprodukce

Inseminace, IVF, stimulace cyklu.
MUDr. Štěpán Machač a Ivana Bojtošová.

Hysterektomie

Život bez dělohy, operace a následná léčba
MUDr. Karel Fousek a Eva Skalická

Ztráta miminka

Samovolný potrat, interrupce
PhDr. Lucie Lebdušková a Klára Svobodová

Porodnické násilí

Neinformování, nerespektování přání, vyhrožování
Anna Štefanidesová a Anna Neumanová

První menstruace, menarché

První návštěva u gynekologa
Kamila Němečková a Barbora Chvátalová
březen 2024

Porody doma a porodní centra

Porodní domy, porodní asistenky a domác porody
MUDr. Ondřej Šimetka a Andrea Němcová
duben 2024

Bonusový rozhovor

Klára Šimáčková Laurenčíková
Rozhovor se zmocněnkyní vlády pro lidská práva.
duben 2024

Sexualita v mateřství

Sexuální spokojenost žen s malými dětmi
Mgr. Kristina Zemánková a Lilia Khousnoutdinova
květen 2024

Kojení

Laktační poradenství, podpora kojení v rámci systému zdravotní péče ČR
Josef Pavlovic a Julie Slocombe
červen 2024

Antikoncepce

Nehormonální a hormonální antikoncepce, STM
MUDr. Ludmila Lázníčková a Adéla Kazdová
červenec 2024