2. DÍL ZE SÉRIE ROZHOVORŮ Let It Scroll?
ŘÍJEN 2026
Predátoři
Online číhá čím dál víc nástrah. Lidé se snaží z dospělých, ale i dětí vylákat osobní údaje. Někdy jde o přihlašovací údaje do bankovnictví, jindy zase o intimní fotku. Umělá inteligence umí skvěle formulovat i získávat důvěru. Fakeové stránky poskytovatelů různých služeb jsou k nerozeznání od těch pravých, boti jsou všude a lidská bytost skoro nejde rozeznat od deep faku.
Co by měli všichni vědět? Jaké nástroje používat pro ochranu? Jaké zákony v Česku máme a jak se spolupracuje s policií při nahlašování problémů a hledání pachatelů? Kde se o tématu dál vzdělávat?
HOSTÉ:
prof. Mgr. Kamil KOPECKÝ, Ph.D. & Bára Nesvadbová
prof. Mgr. Kamil KOPECKÝ, Ph.D.
Dítě dnes nepotřebuje odejít z pokoje, aby se dostalo do nebezpečí.
Expert na kyberbezpečnost Kamil Kopecký o online predátorech, Robloxu, TikToku a světě, který je pro děti mnohem tvrdší, než si myslíme
Profesor Kamil Kopecký je výzkumník, který na UPOLu zakládal projekt e-bezpečí ještě když bylo samo digitální nebezpečí v plenkách. Ani dnes, kdy už žijeme v digitální džungli, a přes všechny své znalosti, není člověkem, který by chtěl dětem technologie zakazovat nebo strašit rodiče katastrofickými scénáři.
Přesto během rozhovoru několikrát zazní věta, která zůstává v hlavě ještě dlouho poté: „online svět je dnes mnohem nebezpečnější, sofistikovanější a agresivnější, než si většina dospělých připouští.“
A problém podle něj neleží v samotných telefonech. „Klíčové je, s kým dítě komunikuje.“ Právě komunikační aplikace a sociální sítě jsou podle něj místem, kde dnes vzniká většina rizik, od kyberšikany přes manipulaci až po sexuální vydírání.
POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR:
ROZHOVOR SI MŮŽETE PUSTIT NA:
Spotify
Apple podcasts
Podcasty.cz
České podcasty
Celý rozhovor si můžete také stáhnout jako audio.
Zelená chaovací appka WhatsApp. Tak jí zná většina dospělých, skupiny kolem oslav i školních tříd. Jenže tak to už dávno není. „WhatsApp se postupně proměnil v sociální síť.“
Podle Kopeckého mnoho rodičů vůbec netuší, jak intenzivně dnes děti aplikaci používají. Nejen k psaní zpráv, ale i ke sdílení fotografií, budování statusu nebo vytváření třídních komunit, které často fungují mimo dohled dospělých.
Velkou roli v tom podle něj sehrál covid. Školy začaly WhatsApp používat jako přirozený komunikační nástroj a děti v něm zůstaly i po návratu do běžného života. Jenže s tím přišla i nová rizika. „Skrz tyto kanály dnes proudí obrovské množství násilného, pornografického nebo extremistického obsahu.“
Kopecký zároveň bourá představu, že online predátor je nutně někdo z blízkého okolí dítěte. „Velká část těchto útoků dnes přichází mimo Evropskou unii, z Asie, Afriky.“
Díky překladačům a umělé inteligenci dnes podle něj není problém vést dokonale věrohodnou komunikaci v češtině. Dítě má pocit, že si píše s vrstevníkem nebo sympatickou dívkou, ve skutečnosti ale komunikuje s organizovaným vyděračem. Popisuje případ chlapce, kterého přes WhatsApp kontaktovala náhodná dívka jeho věku. Nejdřív si posílali běžné fotografie, pak došlo i na nějaké nudesky. Postupně ale komunikace začala být intimnější. „V momentě, kdy dítě odešle intimní materiál, začíná vydírání.“
Útočník následně požadoval peníze a vyhrožoval, že fotografie rozešle rodičům, škole nebo spolužákům. Jenže zaplacení částky z kreditky dítěte či rodiče situaci neukončí. „Vyděrač najednou ví, že na druhé straně je někdo, kdo se bojí a je ochotný platit.“
Překvapivě podle dat e-Bezpečí bývají obětí online sexuálního vydírání častěji chlapci než dívky. Důvod je podle Kopeckého prostý: prevence se na ně zaměřuje výrazně méně.
„U dívek často proběhne alespoň základní sexuální výchova v rodině. U chlapců bývá hlavním zdrojem informací internet.“ Mnoho chlapců si navíc vůbec nepřipouští, že by se sami mohli stát obětí manipulace nebo sexuálního zneužití.
„Děti často věří, že chlapce přece sexuálně zneužít nelze.“ Zároveň množství hodin, které stráví v herních aplikacích, kde jsou i chaty, jsou často závratné a dá se tam pěstovat kontakt postupně. Pro predátory ideální.
Takovou platformou, nebo spíš vlastním světem, je Roblox. Mnoho rodičů jej přitom stále vnímá jen jako neškodnou dětskou hru. „Roblox je obrovské sociální prostředí.“
Děti zde nejen hrají, ale komunikují, seznamují se a obchodují. A právě přes chat podle něj často přichází první kontakt s manipulací nebo sexuálním obsahem.
Popisuje případ devítiletého chlapce, kterému anonymní uživatel nabídl herní měnu Robuxy výměnou za intimní fotografii. „Ty děti často vůbec nerozumí tomu, co se děje. Jen chtějí herní peníze.“
Když se pak stane průšvih, dojde na online šikanu nebo se otevře téma závislosti, měli by být rodiče v klidu a připomínat si, že jsou na straně dítěte. Vedle něj, ne proti němu. „Spousta rodičů ale bohužel reaguje strašně neadekvátně. Křik, zákazy telefonu nebo odebrání aplikací vedou k jedinému: dítě příště raději mlčí.”
A právě proto podle něj prevence nezačíná technologií, ale vztahem. „Základem prevence je důvěra.“ To znamená zkušenost s klidnou a otevřenou komunikací, dost společného času mimo technologie atd.
Velké téma představuje také takzvaný sharenting, tedy zvyk rodičů vytvářet dětem digitální stopu ještě dávno předtím, než mohou dát souhlas.
Kopecký popisuje případ rodiče, který dítěti založí profil ještě před narozením a následně dokumentují každý detail jeho života. „Z pohledu rodiče je to možná roztomilé. Z pohledu dítěte je to obrovský problém.“
Dalším velkým tématem jsou nebezpečné výzvy na TikToku. Kopecký připomíná, že některé děti kvůli nim skončily i v nemocnici. „Ty děti často vůbec nechápou, kde je hranice.“
Zmiňuje například paracetamol challenge nebo škrticí výzvy, při kterých se děti navzájem škrtí nebo experimentují s nedostatkem kyslíku.
Kopecký opakovaně zdůrazňuje, že kvalitní prevence funguje a je díky ní možné chránit děti jak před zmíněnými predátory, tak před škodlivou skupinovou dynamikou. Prevence probíhá v rodině a ve škole zároveň. „Dítě, které prošlo prevencí, má mnohem menší šanci, že se dostane do rizikové situace.“
Technologie nezmizí. Online svět bude dál agresivnější, rychlejší a komplikovanější. Otázkou tedy není, jestli děti internet používat budou. Ale jestli je někdo naučí, jak v něm bezpečně žít.
Bára Nesvadbová
Prosila jsem, aby stáhli fotky
mojí dcery
Bára Nesvadbová o rodičovském strachu a světě, který potřebuje hlavně opravdové rozhovory
Když Bára Nesvadbová mluví o dětech a digitálním bezpečí, nejde dlouho o teorie. Velmi rychle se dostane k osobní zkušenosti, která by vyděsila asi každého rodiče.
Její dcera Bibiana byla ještě malá, když se její fotografie objevily na pedofilním fóru. „To bylo, jako když vás někdo opaří,“ říká dnes otevřeně.
Fotografie vznikly úplně běžně, na módních akcích, foceních nebo rodinných cestách. Nesvadbovou tehdy vůbec nenapadlo, že by je někdo mohl zneužít. „Měla jsem pocit, že svět je dobré místo k bytí. A pořád si to myslím. Tohle ale byla naše nejhorší zkušenost.“
Když jí zavolal novinář a upozornil ji, že se fotky dcery objevily na serveru sdružujícím pedofilní obsah, přišel šok, strach a nakonec pocit absolutní bezmoci. „Dělala jsem všechno pro to, aby ty fotografie stáhli.“
POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR:
ROZHOVOR SIMŮŽETE PUSTIT NA:
Spotify
Apple podcasts
Podcasty.cz
České podcasty
Celý rozhovor si můžete také stáhnout jako audio.
Bára Nesvadbová otevřeně přiznává, že ji zkušenost změnila. Najednou přestala chodit sama s dcerou do lesa. Měla strach doma. Začala být mnohem paranoidnější. „Dřív jsem si myslela, že v lese spíš potkám lišku než někoho nebezpečného.“
Dnes podle ní navíc rodiče čelí ještě složitější realitě než před lety. Sociální sítě jsou agresivnější, technologie sofistikovanější a umělá inteligence otevírá úplně nové možnosti zneužití. „Díky umělé inteligenci a algoritmům se dnes dá tolik věcí zneužít a tak odporně.“
Přesto z online světa nechce dělat univerzálního strašáka. „Tohle se může stát komukoliv. A nemusí to být ničím vyprovokované.“
Možná překvapivě ale Nesvadbová nepatří mezi rodiče, kteří by doma nastavovali přísné digitální zákazy. Sama říká, že její dcera byla vždy mnohem disciplinovanější než ona sama. „Spíš bych kontrolovala svůj telefon než její.“
Bibiana dnes studuje, píše poezii a sociálním sítím se spíš vyhýbá. Nepotřebuje sdílet svůj život online, netráví čas sebeprezentací a k umělé inteligenci je velmi skeptická. „Říká, že AI žere moc vody, že lže a že ji vůbec nechce používat.“
Nesvadbová si myslí, že velkou roli sehrálo rodinné prostředí. Od dětství spolu hodně četly, mluvily a pohybovaly se mezi dospělými. „Já nikdy nebyla dětské dítě. Byla jsem dítě dospěláků. A myslím, že tohle jsem předala i jí.“
Rozhovor se několikrát stáčí k otázce umělé inteligence. Nesvadbová přiznává, že ji fascinuje i děsí zároveň. Vzpomíná na debatu s odborníky na AI, během které poprvé slyšela, že algoritmy spolu začínají samostatně komunikovat. „Tehdy mi opravdu došlo, kam až se technologie posouvají..“
Zároveň ale kriticky přemýšlí nad tím, co technologie dlouhodobě dělají s lidským myšlením, pamětí a schopností orientovat se ve světě. „Technologie nás na jedné straně dělají vědomějšími. A na druhé straně simplicističtějšími.“
Sama se směje tomu, že její nejpoužívanější aplikací jsou dnes mapy. A zároveň přiznává, že už si bez nich skoro neumí představit fungování. „Nevím, jestli bych dnes bez navigace našla tvoje studio.“
AI pomáhá, analyzuje, ale někdy i zastává role kamarádů, terapeutů a vkládá se do mezilidských vztahů. Bára v tomto kontextu popisuje divadelní hru Psychóza od britské dramatičky Sarah Kane. Režisér v ní terapeuta nahradil umělou inteligencí. „Když člověk prožívá hlubokou depresi, tak mu věta ‚běž se projít‘ opravdu nepomůže. V tomhle je lidská podpora zatím ještě nutná.“
Podle ní je nebezpečné, když technologie začnou nahrazovat skutečný lidský kontakt, zvlášť u psychicky zranitelných lidí. A právě tady podle ní začíná důležitá debata o regulaci AI.
Když přijde řeč na to, kdo by měl nést odpovědnost za digitální svět dětí, Nesvadbová překvapivě odmítá jednoduchá řešení.Nemá ráda příkazy ani zákazy. Mnohem víc věří otevřeným rozhovorům, edukaci a důvěře mezi rodiči a dětmi. „Šla bych cestou hlubších konverzací a vzájemné pozornosti.“
Dodává ale, že po zkušenosti s fotografiemi své dcery by dnes byla mnohem opatrnější v tom, co rodiče i děti sdílejí online. Je opatrná v tzv. sharentingu, tedy sdílení dětiček na sítích. „Nikdy nevíš, kam se ta fotka dostane.“ A je potřeba tohle vysvětlovat dětem, které sociální sítě používají nesmyslně brzo.
Dnešní rodiče vlastně vyrůstají spolu s technologiemi zároveň se svými dětmi. Nikdo přesně neví, jak bude online svět vypadat za deset let. A možná právě to je podle Nesvadbové největší nejistota dnešní doby. Přesto se snaží zachovat jednu věc: schopnost reflexe. „Myslím si, že je důležitá sebereflexe a sebekontrola. Vnímat, co se děje uvnitř člověka.“
Protože technologie podle ní nejsou samy o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží jen na tom, co v nich hledáme a co jimi nahrazujeme.
Na konci rozhovoru pak popisuje scénu z londýnské restaurace. Rodina sedí u večeře. Děti mají před sebou telefony. Rodiče také. A nikdo spolu nemluví. Její dcera se tehdy prý jen podivila: „Maminko, proč si ti lidi vůbec nepovídají?“
PREDÁTOŘI
Naši hosté
prof. Mgr. Kamil KOPECKÝ, Ph.D.
expert na kyberbezpečnost
Je profesor na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a jeden z předních českých odborníků na bezpečnost dětí v online prostředí. Dlouhodobě se věnuje výzkumu rizikového chování na internetu, kyberšikany, online predátorů, sextingu, digitálních závislostí a dopadů moderních technologií na děti a dospívající.
Je vedoucím projektu E-Bezpečí, který již řadu let pomáhá dětem, rodičům i školám předcházet rizikům spojeným s používáním internetu a digitálních technologií. Se svým týmem realizuje výzkumy, připravuje vzdělávací programy a metodické materiály a spolupracuje s ministerstvy, školami, Policií ČR i dalšími odbornými institucemi.
Bára Nesvadbová
spisovatelka, novinářka a scenáristka.
Patří mezi nejčtenější české autorky současnosti a ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje mezilidským vztahům, psychologii, rodině i společenským tématům. Je autorkou řady úspěšných románů, povídkových knih a publicistických textů.
Vedle literární tvorby se aktivně angažuje v charitativní činnosti. Je zakladatelkou a patronkou nadačního fondu Be Charity, který pomáhá dětem i dospělým se zdravotním postižením a podporuje jejich přístup k potřebné péči a rehabilitaci. Ve své práci i veřejných vystoupeních se věnuje tématům duševního zdraví, rodičovství, vztahů a dopadům moderní společnosti na kvalitu života.
SÉRIE ROZHOVORŮ
